Historie vína
EGYPT A VINICE
Staří Egypťané znali víno již 3200 let před naším letopočtem. Zajímavé je, že egypťané měli systém vinic a jednotlivá vína pojmenovávali podle majitele vinic.
STAROVĚKÉ ŘECKO A OBLIBA VÍNA
Další oblastí, kde se pěstovala réva a víno, bylo starověké Řecko. Hrozny se drtily v kamenném lisu, který měl nakloněné dno, aby šťáva z hroznů mohla lépe odtékat. Do vína byla přidávána pryskyřice, aby zůstalo mladé víno zdravé. Někdy přidávali i vonné látky jako med, mateřídoušku nebo skořici. Víno skladovali ve vacích z kůží domácích zvířat.
VÍNO V ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH ZEMÍCH
Slovenské vinařství má historii podobnou jako v České republice, nicméně je o něco starší vlivem příznivějších klimatických podmínek. Malokarpatská vína v minulosti byla dlouhou dobu - během 13. - 18. století - velmi známá a úspěšně konkurovala jak dolnorakouskému tak i uherskému vínu. Bratislava díky dobrému vínu a díky dunajské obchodní cestě získala v tomot období skoro dominantní postavení. V 19. století byly slovenské vinice téměř úplně zničeny krutými mrazy, révokazem a později válečnými konflikty. Plocha vinic se začala zvětšovat až na konci 50. - 60. let minulého století. Vinice však byly přizpůsobené potřebám mechanizace, užívané v zemědělské velkovýrobě.
Změnil se i způsob a systém pěstování vinné révy ve prospěch velkých tvarů a širokých meziřadí. Plocha vinic na Slovensku dosáhla v roce 1980 29 707 ha. Hrozny byly zpracovány velkovýrobním způsobem, což způsobilo velkou uniformitu i nízkou kvalitu vyráběných vín. Po roce 1989 došlo tak jako v ČR k zásadním strukturálním změnám v zemědělství a především v sektoru trvalých kultur - u ovocných dřevin, révy vinné a chmele. U vinic došlo ke snížení z plochy 28 tis. ha na 18 tis. ha v současné době. Z této plochy je asi 500 ha mladých vinic, dále 600 ha stolních odrůd a 3 00 ha ploch, které jsou extenzivně obdělány. Slovenské vinohradnictví a vinařství se řídí zákonem SR číslo 332/1996 Sb. - O vinohradnictve a vinárstve a jeho pozdějšími novelami. Veškerý dozor ze zákona včetně zatřiďování vína a kontroly kvality vína má ÚKSÚP (Ústredný kontrolný a skušobný ústav polnohospodárský) Bratislava.
Podle tohoto zákona je Slovensko rozděleno na 5 vinařských oblastí - Malokarpatská, Južnoslovenská, Nitrianská, Tokajská a Východoslovenská. Dále rozděluje zákon vinařské oblasti na rajóny a vinařské obce. Největší Malokarpatská oblast má následující rajóny: Skalický, Záhorský, Stupavský, Bratislavský, Pezinocký, Modranský, Dolanský, Orešanský, Senecký, Trnavský, Hlohovecký a Piešťanský.
Povinnost registrovat vinice mají pěstitelé s plochou větší než 5 arů, třídění vína podle jakosti a uvádění vína do oběhu je podobné jako v ČR. Nejvíce pěstovanými odrůdami v SR je Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené (spolu přes 50 %) a z modrých odrůd Frankovka. Z dalších odrůd pěstují odrůdy Rulandské bílé, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Sylvánské zelené, Svatovavřinecké. V Bratislavě působí dlouhou dobu Výzkumný ústav vinohradnický a vinařský, ve kterém se vyšlechtila celá řada nových odrůd od šlechtitelů Doc. Ing. D. Pospíšilové, CSc. a Ing. O. Korpáše, CSc. Z této šlechtitelské "kuchyně" vzešly odrůdy: Děvín, Diamant, Milia, Noria, Váh, Hetera, Breslava a Nitra. Ze světových odrůd pěstují slovenští vinohradníci také Chardonnay, Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc a Merlot. Zvláštností jsou Tokajská vína, která se vyrábí z odrůd Furmint, Lipovina a Muškát žlutý v určitém poměru.
Do moštu nebo mladého vína se přidávají cibéby a podle počtu přidaných puten (asi 20 kg) na jeden gonczký sud (136 l) je pak Tokajský výběr 2-6 putnový. Pokud se ve vinařské sezoně nedosáhne požadované kvality suchých cibéb, pak se vyrábí víno bez přídavku cibéb s názvem Tokajské samorodné. Slovensko bylo v roce 2002 pořadatelem 27. světového kongresu révy a vína a Valného zasedání Světové organizace pro víno - O.I.V. v Paříži, které se konalo v kongresové hale Incheba v Bratislavě. Světového kongresu se zúčastnilo na 480 delegátů ze 46 vinařských zemí světa, včetně delegátů z České republiky. V SR působí ZVS - Zvaz výrobců vína na Slovensku, který má celkem 16 členů a jehož podíl na slovenské produkci vína 85 %. Výnosy hroznů se pohybují v posledních letech na úrovni 2,5 - 5,5 t/ha.
Průměrnou cukernatost je dosahována v rozmezí 19,0 - 22 kg/100 l moštu. Celková produkce hroznů se pohybuje v rozmezí 50 - 80 tis.t, výroba vína kolem 400 tis. hl vína, Slovensko produkuje asi 40 % stolního, 35 % jakostního, 20 % vína s přívlastkem a 5 % Tokajského vína. Export vína je na úrovni 80 tis. hl - především do ČR a import vína je na úrovni 400 tis. hl, nejvíce z Itálie a Maďarska. V současné době Slovensko při průměrné úrodě hroznů není již soběstačné v produkci vína pro vlastní potřebu, která činí 13 l na osobu a rok. Počátky pěstování vinné révy v ČR jsou datovány od 3. st.n.l., kdy ji k nám donesli římští legionáři. Ve 13. stol. dochází k rozvoji vinic a vinařství. Významnou roli hrály kláštery, které zakládaly souvislé celky vinic. Víno se stalo velmi oblíbeným nápojem a výroba vína se stala výnosným obchodem. V 16. a 17. stol. zakládají novokřtěnci vinice s jakostnějšími odrůdami a přináší nové metody pěstování vinné révy a výroby vína. Kvůli zvýšené produkci vína se staví nové vinné sklepy s velkoobjemovými sudy pro zrání vína, čímž se zlepšuje kvalita vína a vzrůstá jeho cena. Ve velkých sudech vína zrají pomaleji. Při delší době ležení vína dosahují dokonalejší harmonie. Vína se ponechávají delší dobu na kvasnicích, aby se odbourala kyselina jablečná a dosáhlo se tím příjemné harmonie všech jakostních složek. Koncem 17. stol. převažuje výroba dražších kvalitnějších vín a vysazují se kvalitnější odrůdy. Konec 18. stol. naopak znamená úpadek vinařství. O víno přestává být zájem, kvůli stoupající oblibě piva a kořalky. Další pohromou jsou pak začátkem 19. stol. houbové choroby, jako oidium, padlí révové, ale především révokaz. Po 2. světové válce dochází k postupné obnově vinic, mechanizaci a změnám ve výrobě vína. Jde především o využití chemických postřiků révy a síření vína.